PRAHA – Na konci června v severoněmeckém Hamburku zaútočil 26letý muž na několik lidí, přičemž jednoho zabil a šest dalších zranil. K útoku použil kuchyňský nůž; zbraň, kterou si může bez problémů koupit každý a to téměř kdekoliv. Po útoku pachatele pronásledovali svědci, kteří na něj házeli kameny a židle a útočníka se jim povedlo zneškodnit.
„Víceméně dělali to, co by se v takové situaci dělat mělo. Když nemáte možnost utéct nebo z nějakého důvodu utíkat nechcete, je útok ve větším množství a s využitím okolních předmětů dobrou volbou,“ souhlasí s taktikou svědků útoku v Hamburku Lumír Němec, instruktor v THOR TAC, společnosti věnující se výcviku vojenské a policejní taktiky.
Žádná situace není stejná, je tedy nemožné poskytnout přesné pokyny pro to, jak se chovat v případě napadení nožem. Přesto je podle Němce lepší, aby lidé měli určité znalosti, které možná nikdy nevyužijí, než aby se ocitli v podobné situace bez jakékoliv přípravy.
První rada, kterou vám dá téměř každý instruktor sebeobrany, je v podobné situaci utíkat. Vyhnete se zranění, zbytečně neriskujete a zvyšuje se šance na vaše přežití. Také policie ve svém spotu, který je zaměřený na útok takzvaného aktivního střelce, tuto možnost navrhuje jako první. Je nejjistější.
Jenže k útěku nemusí být šance nebo vůle. „Někdy pro vás útěk může znamenat to, že na místě třeba necháte maminku s dětmi. Když utečete, tak jste zákonem nepostižitelný. Na druhou stranu se s tím budete muset vnitřně vyrovnat,“ uvádí Němec jeden z důvodů, proč by člověk nemusel chtít utéct.
Další základní radou je úkryt. Jestliže přihlížející nemůže utéct, měl by se snažit schovat a tím se útočníkovi vyhnout. I v tomto případě ale platí, že někdy taková alternativa není možná. V takovém případě člověk musí bojovat.
Využívat okolí. A být agresivní
Být připraven
Stát se vůdcem
Ve spolupráci s Lumírem Němce a Radimem Pavelkou, hlavním instruktorem klubu Sebeobrana Praha, redakce Lidovky.cz sestavila několik základních pouček, na které by měl člověk myslet, když už se konfrontaci s útočníkem nevyhne.
„Útočník je materiálně i psychologicky zvýhodněný. I profesionální voják bude mít problém ubránit se noži beze zbraně. Je vhodné použít jakýkoliv předmět, na který narazíte. Po nepříteli můžete hodit klidně židli nebo kabelku. Získáte tak čas navíc, během kterého vám může například přijet na pomoc policie,“ doporučuje Pavelka.
„Jít proti noži s holýma rukama je poloviční sebevražda. Židle je dobrým improvizovaným prostředkem pro boj s nožem. Můžete si s ní držet vzdálenost. Odstup od útočníka je obecně v takových případech dobrá taktika,“ souhlasí Němec. „Když po útočníkovi něco házíte, rozdělíte jeho myšlení do dvou směrů. Vedle toho, že vás chce zabít, se teď bude muset soustředit i na to, že je sám pod útokem a musí se bránit. Výhodu také získáte jakoukoliv zbraní, kterou máte u sebe, například teleskopický obušek nebo třeba kubotanan. Nejjednodušší na použití je ale pepřový sprej,“ doplňuje Němec.
„Je rozdíl mezi tím, co je vhodnější dělat na ulici a co například v kanceláři. Venku vám mohou pomoci ostatní, můžete utéct a podobně. V uzavřených prostorách by v sobě měl člověk probudit zvíře. Být agresivní, bránit se čím může, házet po útočníkovi předměty nebo ho třeba pokousat,“ vysvětluje Pavelka.
„Až z devadesáti procent závisí úspěšnost vaší obrany na vašem psychickém stavu. I člověk, který se několik let věnuje bojovým sportům, může na ulici selhat, protože na takovou situaci není psychicky připravený,“ popisuje Pavelka psychologický aspekt podobné situace.
Podle Němce si člověk nejdříve musí připustit, že se útok může stát. „Teroristický útok je v tomto stejný jako přepadení na ulici. Když si člověk připustí, že ta možnost existuje, bude opatrnější a obezřetnější. Když potom půjdete okolo průjezdu, zpozorníte. V případě, že se zde opravdu někdo skrýval, nebude na vás mít prvotní šok takový efekt. Nebo třeba uvidíte někoho opilého, tak pro jistotu přejdete na druhou stranu ulice,“ popisuje Němec. „Když sebelépe vycvičený člověk nebude vnímat okolí a někdo na něj vystartuje, tak se jeho šance na adekvátní obranu snižují,“ říká Němec s tím, že je dobré si v hlavě přehrávat potenciální scénáře. „Při koncertu si můžete představit, co byste dělali, kdyby někdo vylezl na galerii a začal střílet. Kam utíkat, abyste se dostal z palného úhlu a podobně.“
Oba experti na obranu se shodují, že v případě, kdy musíte bojovat s útočníkem, je nejlepší útočit ve skupině. To je ale obtížné ve chvíli, kdy nikdo ze skupiny není iniciativní. „Lidé se obecně bojí. Když se na ulici něco stane, často se raději vyhnou konfrontaci, protože se bojí nějaké újmy. Stačí, aby se v publiku objevil jeden člověk, který po útočníkovi hodí třeba tu židli. Zvýší tím šanci, že se k němu přidá zbytek davu,“ říká Pavelka. „Jak se objeví někdo, kdo začne řvát: Ty, ty a ty, vezmi to a jdeme po něm, může to situaci zachránit,“ ukončuje Němec.